Kdo nikdy neslyšel naříkavou kočku, ten buď nežil v paneláku, nebo nikdy neměl kočičího společníka. Noční pláč, naléhavé mňoukání u dveří, nebo nenápadné naříkání v koutě – každá z těchto zvukových stop dokáže pěkně zamotat hlavu, hlavně když vám do toho ve dvě ráno začne naléhavě mňoukat přímo pod oknem. Od té doby, co jsme si s Jirkou přivedli domů našeho Bonda (ano, kočka s licencí na zabíjení… myší), snažím se poctivě rozluštit, kdy nám vypráví svůj den a kdy vlastně volá o pomoc. Kočičí řeč není jen mňoukání – ve skutečnosti je to docela promyšlený jazyk plný znaků, tónů a pohledů. Největší záhadu pro mě vždy představovalo právě to naříkání. Čím to je, že některé kočky naříkají víc než jiné? A jak jim může člověk ulevit? Hodně z nás to možná považuje za zlobení nebo rozmar, ale realita bývá mnohem pestřejší.
Když se kočka rozbrečí, málokdy to bývá bez důvodu. Někdy jde o jednoduchou nespokojenost, jindy je za tím stres nebo dokonce zdravotní potíž. Mnoho lidí má tendenci myslet si, že kočky mňoukají jen tak, protože se nudí. Jenže reálně je kočka mistrem v neverbální komunikaci a její hlasové projevy mají jasně daný význam. Pokud vaše kočka naříká dlouho a opakovaně, něco ji tíží – ať už je to prázdná miska s granulemi, zavřené dveře, nebo samota. Kočky si umějí vynutit pozornost, ale ne vždy za tím stojí rozmazlenost. Zajímavé je, že kočky mezi sebou většinou nemňoukají, to dělají hlavně na lidi. Věděli jste, že divoké kočky používají hlasové projevy daleko méně než ty domácí? Domestikací se naučily mňoukáním ovládat naše chování, skoro jako by nás skutečně "programovaly".
Signálů, které vám kočka může posílat, je víc než dost. Kromě klasického naříkání bývají často přítomné další projevy: schovávání, olizování srsti do krve, agresivní výpady, ztráta chuti k jídlu či apatie. Pokud si k tomu všemu povšimnete například změny pohybu (kočka se pohybuje opatrně, nadsazuje packu nebo se méně myje), máte další důvod k obavě. Specifickým signálem je také změna v denní rutině kočky. Když váš mazlík pravidelně přichází na pohlazení a najednou se straní, něco se děje. Neutuchající mňoukání, které nejde utěšit, bývá spojeno se zdravotními komplikacemi nebo duševním neklidem. Sledujte oči – letargické nebo naopak přehnaně rozšířené zorničky často značí stres.
Proč tedy kočky naříkají? Pokud bych to měla shrnout podle vlastních zkušeností i doporučení od veterinářů, nejčastěji je to jedna ze tří kategorií: něco jim chybí, něco je bolí, nebo jim něco vadí. První případ je vlastně jednoduchý – kočka může být hladová nebo žíznivá, touží po vaší společnosti, nebo ji ruší změna v domácnosti. Například Bond dokáže truchlit, pokud se Jirka zpozdí z práce, i když jsme oba doma. Nedivte se, pokud kočka začne mňoukat víc, když odejdete na víkend pryč – samota dělá svoje. Když si pořídíte nový nábytek nebo přestěhujete byt, může to vyvolat úzkostné projevy. Kočky nesnáší změny a dávají nám to hlasitě najevo.
Jiný příběh je ovšem bolest. Rychlý výčet těch nejčastějších důvodů zahrnuje zánět močových cest, zuby, trávicí potíže, úrazy, artrózu u starších zvířat nebo třeba parazity. I zdánlivě bezdůvodné mňoukání může mít kořeny v nemoci. Pokud kočka naříká a současně se schovává nebo nechce jíst, na nic nečekejte a rovnou volejte veterináře. Stále víc veterinárních klinik uvádí, že samotný pláč nebo intenzivní mňoukání patří mezi hlavní důvody, proč s kočkou přicházejí majitelé na vyšetření.
Třetí kategorie je nuda nebo frustrace. Kočka, která nemá dost podnětů, začne "prudit" po svém. Na to stačí prázdný parapet, málo hraček, žádné škrabadlo nebo malý kontakt s lidmi. Kočky jsou šelmy od přírody, potřebují lovit, šplhat, dobývat. Pokud jim člověk rutinně přes den nedopřeje chvilku hraní, je mňoukání vlastně známkou volání o zábavu. Doma mám jasno – když Bond začne pronášet svůj "trápený přednes" uprostřed dne, je čas na laser či míček pod sedačku.
| Nejčastější příčiny kočičího naříkání | Projevy |
|---|---|
| Hlad/žízeň | Intenzivní mňoukání u misky, kontrola prázdné misky |
| Bolest/nemoc | Schovávání, výrazná agitace, změna chuti k jídlu |
| Nuda/stres/frustrace | Časté "přednášky", destrukce věcí, hyperaktivita |
| Samota | Pláč při odchodu majitele, následné vyhledání společnosti |
| Sexuální pud | Hlasité vřeštění (často u nekastrovaných koček a kocourů) |
Mňoukání, syčení nebo tiché kňourání – každé z těchto slov má nějaký význam ve slovníku kočičích citů. Pokud váháte, co vám tím kočka říká, zkuste se zaměřit na délku a barvu jejího hlasu. Hlasité, vysoké mňoukání často značí bolest, úlek nebo velmi silnou nespokojenost. Krátké a „ostré“ zvuky si sice můžeme splést s agresivitou, ale často znamenají prosté požadavky: "dej mi něco k jídlu", "pohlaď mě", "otevři dveře". Zajímavé je, že existuje i vědecký záznam, podle kterého průměrná domácí kočka používá až kolem 100 různých zvukových variant mňoukání – je to jejich vlastní arzenál k manipulaci s člověkem.
U syčení a prskání není co řešit – tady už kočka jasně vyjadřuje nelibost, útok je na spadnutí. Pokud vaše kočka kňourá tichounce a táhle, pravděpodobně vyjadřuje úzkost nebo "žalování". Kočičí předení bývá většinou uklidňující, přesto jsou známy i případy, kdy kočka přede kvůli bolesti nebo strachu (například při návštěvě veterináře).
Některé rasy mají sklon "mluvit" víc – například siamky nebo orientálky mňoukají často, hlasitě a na plné pecky. Náš Bond je ragdoll, relativně tiché plemeno, ale když má svůj den, slyší ho celá ulice. Takže se nikdy nenechte uchlácholit – tiché kočky taky umí být pořádní "řečníci", když nastane problém.
Když kočka začne mňoukat víc než obvykle, doporučuje se nejprve zkontrolovat úplné základy: čistý záchod, plná miska, dostatek vody, možnosti hry. Pokud vše máte pod kontrolou, další krok je zaměřit se na chování kočky. Běhá podrážděně, schovává se, nebo je apatická? Jakmile je to spojené s nějakými neobvyklými projevy (například zvracením, průjmem, kulháním nebo rychlým dýcháním), kontaktujte veterináře dřív, než by vás vůbec napadlo "počkat do zítra". Kočky skvěle maskují bolest, ale když už opravdu naříkají, něco se děje.
Občas se kočkám zalíbí svůj pláč prostě "ordinovat" každou noc. Tady se vyhrává hlavně trpělivostí. Vyzkoušejte večerní aktivní hraní – podle údajů z výzkumu 2024 z katedry etologie v Brně trvá kočce asi 30 minut intenzivní hry, než ji převezme ospalost a přestane v noci šašit. Některým kočkám pomáhají feromonové difuzéry (syntetická verze uklidňujícího odéru, který matky vylučují ke koťatům).
Mnohdy pomáhají i drobnosti: často čistěte záchod, nezapomínejte kočku hladit a mluvte na ni. Kočkám vadí i špatné teploty v místnosti (většina koček preferuje vyšší teplotu než lidé), oblíbená okna nebo pelíšky v chladu mohou vyvolat pláč o přesun jinam. U starších koček sledujte příznaky demence – ztrátu orientace, zapomnětlivost, a právě i zvýšené naříkání v noci.
Pokud nemáte doma kastráty, nepočítejte se zázraky: říje se bez hlasitého "koncertu" prostě neobejde. Sterilizace a kastrace odstraňuje nejen riziko nechtěných koťat, ale i drtivou většinu nočních hudebních vystoupení. Statistiky českých útulků ukazují, že kastrace může snížit hlučné mňoukání až o 80 %.
Člověk často slyší: "Tvoje kočka jen zlobí, zkuste ji ignorovat." Ale víte co? Dost případů kočičího naříkání má jasný důvod – a ne vždy stačí zavřít dveře a dělat, že to neslyšíte. Někdy si kočka vyžaduje pozornost, jindy pláče, protože je jí zle. Ignorování může u některých jedinců pomoci, hlavně pokud jde o zvykové hraní "majitel versus mňoukající kočka", ale většinou kočky naříkají oprávněně.
Další omyl? "Kočky jsou samostatné – je jim to jedno." Kdepak. Kočky potřebují rutinu, blízkost a pocit bezpečí. Když je něco rozhodí, často to řeší právě přes svůj hlas. Proto taky není řešením pořizovat kočce "parťáka na nudu" – někdy to může situaci zhoršit, zvlášť pokud si nesednou.
Spousta lidí také přehlíží nemoc, protože "kočka jedla normálně a pak najednou přestala – to ona umí trucovat". Kočka snáší bolest jinak než pes, ve volné přírodě by každou slabost znamenala, že bude lovcem ulovena. Právě proto maskuje bolest dokud to jde, a když už začne naříkat, je většinou pozdě otálet.
A poslední: "Je kastrovaná, tak už nebude mňoukat." Kastrace sníží projev říje, ale nezamezí projevu bolesti, frustrace, hladu, samoty nebo stresu. Proto je vždy na prvním místě pozorné sledování veškerých změn v chování, ať už jde o "ukecané" nebo tiché plemeno.
Mezi nejrozšířenější mýty patří:
Když doma slyšíte nepřetržitý pláč kočky, není to chyba v její povaze, ale v tom, že se snaží svým způsobem komunikovat – a na nás je, abychom tomu správně rozuměli. Čím dřív tuhle "řeč" zvládnete, tím spokojenější bude i ten váš malý chlupatý orchestr, co leží tuhle na gauči.
Jmenuji se Vendula Suchánková a jsem vášnivá spisovatelka a blogerka na téma zvířat a cestování s nimi. Ve své práci se zaměřuji na nejrůznější rady a tipy, jak na cesty s domácími mazlíčky. Mám bohaté zkušenosti s péčí o zvířata, od koček a psů až po exotická zvířata v teráriích a akváriích. Snažím se inspirovat ostatní a sdílet s nimi to nejlepší z mých osobních zážitků.
Napsat komentář