Sedíte u svého akvária a koukáte na klidně plující rybičky. Najednou vás napadne: „Mají tu vůbec dost kyslíku?“ Přesně tahle myšlenka trápí spoustu akvaristů. Jasně, spousta lidí tvrdí, že stačí filtr, někdo jiný naopak nedá dopustit na bublinek až po strop. Pravda je ale mnohem barevnější. Akvárium je totiž dost náročné malé ekosystém, který potřebuje sunout vzduchem opravdu chytře, jinak začnou rybičky lapající u hladiny připomínat festival přežívání. Vzduchování v akváriu není jen pro parádu — jde o základní technologii, která rybám doslova zachraňuje život. Dobré vzduchování přitom nemusí znamenat obrovský kompresor, který vám v noci přehluší televizi. Už dávno neplatí, že více bublin rovná se lepší akvárium. Překvapivě i velikost a složení akvarijní osádky hraje při volbě vzduchování hlavní roli.
Než začneme vybírat konkrétní zařízení, stojí za to pochopit, jak vlastně celý proces probíhá. Vzduchování není o tom, že „nafoukáte“ vzduch do vody jako balón. Jde spíš o to, jak účinně dostanete kyslík z ovzduší do akvarijní vody a zároveň z vody postupně vyháníte oxid uhličitý. Většina ryb dýchá skrz žábry — spotřebuje rozpuštěný kyslík a do vody pustí CO2. Když hladina vody stojí a filtrace je slabá, dostane se kyslík do vody hodně pomalu. Hrozí pak, že ryby přestanou růst, budou ospalé, případně začnou plavat přímo pod hladinou, což znamená, že už jsou v nouzi. Co je zajímavé — část CO2 slouží jako živina pro rostliny, ale jakmile se z vody nestíhá „vyvětrat“, začne se i v hustě osázeném akváriu zvyšovat a ryby mohou být během pár hodin v ohrožení života. Potvrzují to i reálné případy, kdy výpadek elektřiny během léta způsobil úhyn celých hejn ryb právě kvůli nedostatku vzduchu.
Není to jen o rybách. Nedostatek kyslíku ovlivní i bakterie, které čistí váš filtr. Bez nich začne v nádrži hromadně růst čpavek a dusitany a během týdne se z akvária stává jedovatá bažina. Když je vzduchování dobře nastavené, koloběh dusíku šlape, voda je průzračná a rybičky jakbysmet. Zajímavé je, že některé druhy (betty, některé labyrintky) si umí brát kyslík i přímo z atmosféry, takže přežijí i v podmínkách, kdy by jiné ryby už dávno nestačily s dechem. Ale pro většinu běžných akvarijních druhů představuje stabilní množství kyslíku ve vodě naprostou nutnost.
Teď si možná říkáte – a není lepší prostě pořídit víc rostlin? Jasně, zdravé a husté akvarijní rostliny přes den produkují kyslík (díky fotosyntéze), ale v noci, kdy není světlo, i rostliny kyslík spotřebovávají. Právě v noci tak může kyslík ve vodě rychle klesat a ryby bývají ohrožené nejvíc. Proto mnoho akvaristů pouští vzduchování právě na noc, aby noční pokles kyslíku nevykolejil celé akvárium. Už jste někdy ráno vypozorovali, že vaše ryby vypadají méně energicky nebo že se k ránu shlukují k hladině? Typický signál, že v noci mají kyslíku málo.
Důležitý je i pohyb hladiny. Vzduchování vlastně pomáhá okysličování vody tím, že bubliny rozrušují a míchají povrch. Přes klidnou hladinu totiž proniká kyslík velmi pomalu. Každá rozvlněná nebo rozprouděná hladina znamená rychlejší výměnu plynů. Někteří akvaristé proto používají silnější filtry s rozstřikovací trubicí namířenou těsně pod hladinu – zatečení vody dělá to samé, co bublinky z kamene. Ale nejsnazší univerzální řešení právě představuje vzduchovací zařízení.
Není vzduchovač jako vzduchovač. Na trhu narazíte na spoustu variant od miniaturních tichých pumpiček až po kompresory, se kterými byste klidně nafoukli i matraci na vodu. Jaký model si vybrat? Tahle volba závisí na několika jasných faktech – velikosti nádrže, množství ryb, přítomnosti rostlin a typu filtrací. Malé společenské akvárium s několika tetrami nepotřebuje zdaleka tak silný vzduchovač jako přeplněná osmdesátilitrovka plná živorodek nebo akvárium s africkými cichlidami, které milují prudší proudění a vyšší obsah kyslíku ve vodě.
Nejtypičtějším řešením pro běžné domácí akvárko bývá vzduchovací motorek, který přes silikonovou hadičku vhání vzduch do akvária, kde ho pak rozptyluje vzduchovací kámen. Levné motorky zvládnou většinu malých a středních akvárií, na větší (nad 150 litrů) už ale potřebujete výkonnější přístroj, díky kterému se bublinky dostanou až do všech koutů. Jiný systém nabízí tzv. vnitřní filtry s integrovaným vzduchováním – proud vody zároveň míchá hladinu a s pomocí venturiho trubice se voda nasytí až překvapivě velkým množstvím kyslíku. Kouzlo? Čím jemnější bublinky, tím větší povrchová plocha ve styku voda/vzduch, a tím efektivnější okysličení. Jemné perlení je ideální i pro šetrnější klima v akváriu, kde nechcete ryby stresovat silným prouděním.
Raritou nejsou ani dekorativní vzduchovací prvky – různě tvarované kameny, sošky nebo porézní trubice, ze kterých unikají stovky drobných bublinek. Do pohody je v tu chvíli i pěstěné akvárium, kde si chcete bubláním vytvořit efektní vizuální show. Jen pozor, některé dekorace mohou časem uvolňovat do vody látky, které rybám nesvědčí, vždy vybírejte výrobky určené přímo pro akvaristiku.
Vyšší level představují membránové nebo pístové kompresory, často používané v chovech, kde potřebujete okysličovat více akvárií naráz. Ty už zvládnou nakrmit několika akvárií systémem rozvodů a rozdělovačů najednou. Hodí se taky, když plánujete kombinovat vzduchování třeba s provozem vzduchem poháněných filtrů (například biofiltrů typu bublifuk). Pokud nemáte možnost či chuť řešit hlučnost, hledejte modely označené jako „ultra silent“ – najdete je i u dostupných značek v běžných akvaristických e-shopech.
Nevyplatí se ale kupovat nejsilnější přístroj naslepo. Nejenže budete mít v pokoji zvuk malého traktoru, ale v některých akváriích s klidnějšími druhy ryb můžete proud vody nadměrným vzduchováním natolik rozvířit, že ryby budou ve stresu a začnou se schovávat. Vzduchování je zkrátka potřeba ladit nejen k nádrži, ale i podle druhu ryb, které v ní chováte.
Malá finta: Hledáte tichou variantu? Vyplatí se vzduchovač položit vždy nad úroveň hladiny, nebo na hadičku mezi motorek a akvárium zařadit zpětný ventil. Předejdete tím nežádoucímu nasátí vody do zařízení při výpadku proudu. Mimochodem, zpětný ventil dnes pořídíte za pár desítek korun a vyplatí se každému, kdo má akvárko v patře, nebo s motorkem v jiné místnosti než je nádrž.
Myslíte, že je to s výběrem a nastavením vzduchování nuda? Právě tady začíná ta správná magie akvaristiky. Čím pečlivěji si rozmyslíte, jak vzduchování zapojit do vašeho „vodního světa“, tím víc vám to celý ekosystém vrátí. Spousta akvaristů zjistila, že méně je občas víc. Příliš silné bublání může vyhnat z vody i oxid uhličitý, což oceníte, pokud nechováte náročné rostliny. Naopak pokud pěstujete rostliny, které vyžadují CO2, doporučuje se v době, kdy svítíte, vzduchování vypnout, aby se CO2 zbytečně nevytrácelo a kytky mohly růst na maximum. Stačí pak pustit bublinek až s tmou.
Zajímavé je, že každé akvárium reaguje trochu jinak – někde vystačíte jen s lehkým perlením, jinde bude potřeba zapojit druhý motorek nebo vzduchování rovnou rozdělit do více koutů akvária. Pokud máte silné vzduchování, může to v malém akváriu s drobnými rybkami vést k tomu, že ryby zápasí s proudem a vydávají hodně energie jen na to, aby stály na místě. Typickým příkladem jsou gupky nebo neonky, které mají rády klidnou vodu a v bublajících vlnách se budou držet u dna, místo aby proměnily akvárko v barevnou show. Tady stačí bublinky zjemnit vzduchovacím kamenem nebo rozštelovat výkon na minimum.
Staré pravidlo říká: Jakmile vidíš ryby na hladině, je něco špatně. Ověřit, kolik kyslíku je ve vodě, se dá i testovacím setem – dnes jsou běžně k dostání v akvaristických prodejnách. Do 20 vteřin máte jasno a víte, jestli okysličení stačí. Je to užitečné hlavně v létě, kdy je teplota vyšší a voda udrží mnohem méně rozpuštěného plynného kyslíku než voda studená. Přehřátí vody proto často řešte dvojicí: vypnutím topítka a zapnutím vzduchování na maximum. Odborníci zmiňují konkrétní případ, kdy letní přehřátí vody na 30 °C vedlo během pár hodin k úhynu celého hejna, i když byl filtr v provozu – chyběla právě směna plynů na hladině.
Hodně častá chyba: Vzduchovací hadička natažená moc natěsno, nebo dokonce zalomená za skříňkou. Každý záhyb snižuje průtok vzduchu, někdy dokonce natolik, že z kamenů nebublá vůbec nic. Zkontrolujte proto svou hadičku minimálně jednou za měsíc. Stejně tak čas od času otestujte membránu ve vzduchovacím motorku – při výrazném zeslábnutí výkonu bývá často na vině právě opotřebení membrány, kterou seženete jako náhradní díl v každém lepším obchodě.
Pokud máte v plánu chovat větší ryby (například skaláry, cichlidy nebo dokonce karasy), volte silnější vzduchování a počítejte s tím, že voda potřebuje větší cirkulaci i kvůli množství odpadních látek. Pro specializovaná akvária, například krevetkária nebo nanoakvárka, doporučuju jemné perličky a nízký výkon – krevetky jsou totiž na proudění mimořádně citlivé a silné vzduchování jim může narušit i vývoj larev.
Když vzduchovač hučí příliš, zkuste jej „zaparkovat“ na měkkou podložku (třeba kousek molitanu) nebo jej zavěste na gumu do skříňky. Tlumící vychytávky doslova změní komfort bydlení. A taky malý tip: nikdy nelepte silikonovou hadičku přímo na rám akvária – vibrace se pak šíří do skla a hluk připomíná praskající led. Lepším řešením je zaháknout hadičku na poutko nebo ji uchytit na hřbet podložky pod akvárium.
Na závěr ještě jedno okrajové téma, které často uniká pozornosti: Kvalitu vzduchu, který do vody vháníte, ovlivníte i tím, kde máte vzduchovací motorek umístěný. Pokud máte akvárium v místnosti, kde se kouří, je vzduchovač na zemi vedle topení nebo v zaprášené spíži, může to negativně ovlivnit kvalitu vody a zdraví ryb. Vzduchoval byste rád aromata z kuchyně? Raději ne. Motorek proto vždy postavte do čistého prostoru. Navíc — správné vzduchování může být řešením i v případě častých výpadků proudu: některé moderní modely totiž mají záložní akumulátor, který akvárium zachrání i během několika hodin bez energie.
Vzduchování v akváriu je základní „pojistka“ pro každého, komu na životě svých ryb záleží. Stačí rozumně volit výkon, pravidelně kontrolovat stav vzduchováčku i hadiček, vnímat chování svých svěřenců a máte vyhráno. Je to jedna z mála investic do akvaristiky, která se ve spokojenosti ryb vrátí tisíckrát zpátky.
Jmenuji se Vendula Suchánková a jsem vášnivá spisovatelka a blogerka na téma zvířat a cestování s nimi. Ve své práci se zaměřuji na nejrůznější rady a tipy, jak na cesty s domácími mazlíčky. Mám bohaté zkušenosti s péčí o zvířata, od koček a psů až po exotická zvířata v teráriích a akváriích. Snažím se inspirovat ostatní a sdílet s nimi to nejlepší z mých osobních zážitků.
Napsat komentář