V přírodě se pohybují s lehkostí baletky, zvládnou přečkat pekelné vedro i pořádné chlady. Gekončík noční, latinsky Eublepharis macularius, má přitom za sebou zajímavý původ i netradiční způsoby přežití. Věděli jste, že jeho domovem nejsou palmy a deštné pralesy, jak by možná někdo čekal, ale suché oblasti, kde by si člověk radši rychle oblékl klobouk a našel stín? Právě pochopení jeho původu nám může zásadně pomoct s tím, jak mu doma udělat radost a udržet ho zdravého. Zvědaví, kde přesně tento oblíbený domácí gekon přišel na svět a proč přežil tam, kde by jiní zdaleka neuspěli?
Kde má gekončík noční svůj skutečný domov
Gekončík noční pochází z vyprahlých oblastí jižní a střední Asie, konkrétně z Afghánistánu, Pákistánu, Indie a částečně Íránu. Je to trochu překvapení – žádné džungle nebo bujná vegetace, naopak. V místech, odkud gekončík noční pochází, se krajina mění rychleji než aprílové počasí: hory, kamenité pláně, polopouště, stepi, někde i okrajové části suchých lesů. Klíčem k jeho úspěchu je neskutečná přizpůsobivost: zvládne život na prudkém slunci, stejně jako ve stínu skal, kde se na noc chladí kameny a na den schovávají ještěrky.
Tahle část světa bývá extrémně horká přes den, noci jsou naopak chladné – rozdíl teplot může dosáhnout i dvaceti stupňů. Průzkumy z posledního desetiletí ukazují, že v některých oblastech domovských států průměrná denní teplota v létě překračuje 35 °C, zatímco v noci klesá pod 15 °C. Gekončík tyhle skoky zvládá díky své noční aktivitě: přes den se ukrývá v norách nebo pod těžšími kameny a vychází až po setmění. Právě to z něj dělá nočního lovce – tedy gekončíka nočního.
Pokud se na to podíváme blíž, má jeho domov ještě jeden podstatný rys: málo vody a povětšinou sušší vzduch. To je také důvod, proč gekončíci zvládnou šetřit s tekutinami jako málokteré jiné zvíře. Vlaha většinou přijde s deštěm jednou, dvakrát za rok, takže každý doušek je cenný. Gekončík umí vodu ukládat v ocásku a využívá i tu nejmenší příležitost, aby se napil – třeba i z rosy na kamenech.
V teráriích se proto snažíme napodobit právě stepní a kamenité části jejich přirozeného prostředí: substráty podobné písku a hlíně, různé skrýše a kameny. Skvěle fungují i kousky kůry nebo keramické domečky. Největší radost ale uděláte gekončíkovi, když mu necháte teplotu přes den růst do 30–32 °C a na noc ji necháte výrazně spadnout. Tyhle rozdíly jsou pro jeho zdraví klíčové.
Přizpůsobení gekončíka nočního životu v drsném prostředí
Gekončík noční má schopnosti, které by mu záviděl leckterý dobrodruh: překvapivě silné prsty, které se nezalepí pískem, dočasnou ztrátu ocasu, když se někde necítí bezpečně, a hlavně skvělý zrak dokonale přizpůsobený tmu. Zvládá vidět za úplné tmy lépe než kočka, stačí slabé světlo měsíce nebo hvězd. Jeho oči jsou navíc chráněné pohyblivými víčky, což má mezi gekony málokdo.
Když je zle, nedivte se, že gekončík upustí ocas – ona je to dost důmyslná obrana. Ocas se škubne a hemží, zatímco gekončík mizí kamsi do úkrytu. Ocas časem doroste, i když už nikdy není tak hezky zbarvený jako ten původní. Na druhou stranu, tuk uložený právě v ocasu je pro něj zásobou na období, kdy není co jíst, nebo musí překonat stres a únavu. Takže i když doma někdy zmizí v rohu nebo se živí méně, pokud má hezky tlustý ocas, většinou není důvod k panice.
Další šikovnou schopností gekončíka je jeho tichost a schopnost nepozorovaně zůstat v úkrytu. Je to mistr kamufláže – skvrnitý vzor pomáhá splynout s okolním prostředím. Šelmy a dravci tak mají obtížnou práci, když hledají noční svačinu. V jejich původních domovech nechybí hadi, větší ještěři ani dravci, takže přežít znamená hlavně nebýt moc vidět.
Je zajímavé, že v čistě přírodním prostředí tvoří gekončíci spíše volné kolonie než páry. Společně se schovávají v norách a rozlehlých skalních prasklinách. Samci jsou mezi sebou někdy pěkně nevraživí a každý si brání svůj malý prostor.
Doporučení pro chovatele? Nekombinujte více samců dohromady, pokud nechcete mít doma zbytečný stres – nejlepší je skupina jednoho samce a několika samic, nebo jen samice. V teráriu napodobte styl ukrytých nor: postačí více skrýší na různých místech, kde bude mít gekončík klid, bezpečí a stabilní teplotu. Počítejte, že v jeho původní krajině jsou úkryty hluboké i tři čtyři metry do hloubky.
Tipy pro chov – jak napodobit přírodní prostředí doma
Chcete mít doma šťastného gekončíka nočního? Začněte tím správným teráriem. V menším než 80 cm dlouhém teráriu se gekončík moc neprojde, takže radši větší než menší. V jednom teráriu žijí bez problémů dvě až čtyři samice, nebo jeden samec a dvě samice. Samci spolu nevycházejí. Důležitá je struktura v teráriu – potřebuje skrýše, i místa k vyhřívání, a k tomu kousek vlhčí půdy, kde se může schladit nebo zvlhčovat kožku při svlékání.
Tabulka níže ukazuje srovnání základních podmínek v přírodě a doporučených podmínek pro chov v teráriu doma:
| Parametr | Přírodní prostředí | Terarijní chov |
|---|---|---|
| Denní teplota | 28–38 °C | 28–32 °C (výhřevné místo) |
| Noční teplota | 14–20 °C | 20–22 °C |
| Vlhkost | 20–40 % | 30–50 % (vlhké místo pro svlékání) |
| Výskyt vody | zřídka, hlavně déšť, rosa | miska s čerstvou vodou, vlhké místo |
| Skrýše | nory, skály, kamení | úkryty, jeskyně, kůra, kameny |
Substrát napodobte směsí písku a jemné hlíny, můžete přidat kousky kamenů. Vyhýbejte se ostrému štěrku – v přírodě byste ho nenašli. Světlo v teráriu není tak důležité, protože gekončík je noční, ale teplo ano: pod výhřevným kamenem by měla být nejvyšší teplota, druhá část terária nechť je spíše chladnější.
Krmení? V přírodě si gekončík sám loví cvrčky, kobylky, menší pavouky a někdy i mláďata drobných ještěrů. Doma dejte přednost hmyzu z chovatelských potřeb (cvrčci, švábi, larvy potemníka), občas můžete přilepšit moučnými červy. Nepřekrmujte – v přírodě taky nikdy nejedí každý den stejně, ale když mají plnohodnotný ocas, mohou půst pár dní zvládnout bez jakékoli újmy. Přidejte ke krmivu vápník a vitamíny – ve volné přírodě je získávají z minerálů v půdě a z kořisti.
Pro podporu správného svlékání nezapomeňte na vlhké místo, například boxík s mechem nebo papírovými utěrkami, které bude pravidelně zvlhčovat. Gekončíci jsou tuhle vychytávku zvyklí používat hlavně v období svlékání.
Aby gekončík prospíval, myslete i na dostatek klidu. Ve volné přírodě nežije v neustálém ruchu, proto by měl terárium stát dál od hlučných míst, průvanu a ostrého světla. Neděste se, pokud gekončík ve dne skoro nevyleze – je prostě nastavený fungovat hlavně v noci a za svítání.
Chcete snůšku vajíček? Potřebujete připravit speciální kladiště s vyšší vlhkostí, kde samička bezpečně naklade vajíčka. Zajímavostí je, že samičky v přírodě občas kladou i do společných nor, což připomíná trochu komunitní chování.
Ve své domovině jsou gekončíci téměř legendou. Místní je považují za nositele štěstí, ale i za drobné škůdce při velkém přemnožení. Pokud na cestách někdy navštívíte oblasti, kde se vyskytují ve volné přírodě, možná vás překvapí, jak dobře se přizpůsobili i přítomnosti lidí – schovávají se v ruinách, opuštěných domech a dokonce občas zavítají až na okraj vesnic.
Ať už chováte jednoho gekončíka, nebo jste nadšený terarista s celou skupinou, je vždy dobré pamatovat na jeho původ gekončíka nočního. Respekt k jeho přírodnímu nastavení a potřebám vám zaručí zdravého mazlíčka na mnoho let.
